Úvodem
Román Wilder přichází jako tichý, ale pronikavý hlas v současné české próze. Autorka v něm rozehrává příběh, který na první pohled působí jako rodinná sága, ve skutečnosti však mnohem víc připomíná intimní sondu do lidské duše. Hned od prvních stran je zřejmé, že nepůjde o jednoduché čtení – a právě v tom spočívá jeho síla.
Příběh a postavy
Hlavní hrdinka se po letech vrací na místo, které kdysi opustila. Co mělo být krátkou návštěvou, se mění v konfrontaci s minulostí, kterou se snažila pohřbít. Autorka umně proplétá přítomnost se vzpomínkami a vytváří napětí, které neplyne z dějových zvratů, ale z vnitřního světa postav.
Postavy jsou napsané s neobyčejnou dávkou porozumění. Nejsou černobílé – ani ty, které bychom chtěli odsoudit, ani ty, kterým jsme ochotni bezvýhradně fandit. Právě tato mnohovrstevnatost dělá z Wildera knihu, u níž budete po dočtení ještě dlouho přemýšlet.
Jazyk a styl
Jazyk románu je úsporný, místy až básnivý. Autorka neplýtvá slovy, a přesto dokáže vykreslit atmosféru tak sugestivně, že máte chuť se do krajiny příběhu vydat sami. Najdou se sice místa, kde bychom uvítali méně odboček, ale celkově jde o vyzrálý a sebevědomý styl.
Silné a slabší stránky
Za nejsilnější považuji práci s tématem domova – ne jako místa, ale jako vnitřního stavu. Kniha klade nepohodlné otázky: Co znamená vrátit se? Můžeme vůbec někdy skutečně odejít? Slabší stránkou je tempo ve druhé třetině, kdy děj na chvíli ztrácí dech a čtenář má pocit, že se příběh točí v kruhu.
Komu knihu doporučit
Wilder ocení čtenáři, kteří mají rádi pomalu plynoucí, psychologicky laděné romány a nevadí jim, když je jim nabídnuta otázka místo odpovědi. Pokud hledáte rychlou akci, sáhněte po jiné knize. Pokud ale toužíte po textu, který ve vás zanechá stopu, dejte Wilderovi šanci.
Závěrečné hodnocení
Celkově jde o pozoruhodný román, který si zaslouží pozornost. Není dokonalý, ale je upřímný – a to je v literatuře vzácná kombinace. Za mě silné doporučení a čtyři hvězdičky z pěti.
Napsat komentář