Román Klubovna Naděje přichází na český knižní trh jako citlivá a hluboce lidská výpověď o tom, co se stane, když se život zhroutí a my hledáme cestu dál. Autorka v něm rozehrává příběh několika postav, které spojuje jedno – potřeba sdílet svou bolest, ale i naději, že ještě není konec.
Hlavní hrdinkou je Klára, žena po tragické ztrátě manžela, která se nedokáže smířit s prázdnotou svého bytu ani s tichými večery. Když narazí na inzerát zvoucí do nově vznikajícího klubu, zpočátku váhá. Klubovna Naděje ale není jen místností s kávovarem a skládacími židlemi. Je to prostor, kde se lidé učí znovu dýchat.
Autorka mistrně střídá perspektivy několika postav – vedle Kláry sledujeme i Martina, čerstvě propuštěného vězně, a Báru, studentku bojující s úzkostmi. Každý z nich přináší do klubu svůj příběh a každý z nich se postupně mění. Nejde o lacinou terapii ani o happyend na objednávku. Jde o drobné kroky, o nedokonalé rozhovory a o tiché okamžiky, kdy si někdo vedle vás prostě sedne a mlčí.
Co na knize nejvíc zaujme
Styl vyprávění je úsporný, místy až dokumentární, ale právě v tom spočívá jeho síla. Autorka nesází na velká slova, ale na detaily – vůni levného čaje, zvuk rozbitého skla nebo pohled z okna na sídliště. Díky tomu působí Klubovna Naděje autenticky a naléhavě.
Silnou stránkou je i to, že kniha nesoudí. Postavy dělají chyby, občas ubližují sobě i druhým, ale nikdy nejsou odepsané. Právě v tom se skrývá skutečná naděje – ne v tom, že bude líp, ale v tom, že na to nemusíme být sami.
Komu knihu doporučit
Pokud hledáte oddechovou četbu na dovolenou, tohle není ta pravá volba. Klubovna Naděje je kniha, která bolí, ale zároveň hřeje. Doporučila bych ji čtenářům, kteří mají rádi psychologické romány s přesahy do sociální tematiky, a také těm, kdo někdy cítili, že jejich vlastní klubovna naděje je daleko.
Hodnocení: 4,5 z 5 hvězdiček. Silný čtenářský zážitek, který ještě chvíli rezonuje po dopnutí poslední stránky.
Napsat komentář