Existují knihy, které přečtete za víkend a do týdne zapomenete. A pak jsou knihy, které ve vás zůstanou dlouho po otočení poslední stránky – jako ozvěna v hustém lese. Přesně takovou je i nová próza s názvem „Kdo se ztratí v lese“, která nedávno vyšla v českém překladu. Nejde o typickou detektivku ani o prvoplánový horor – je to psychologické drama s prvky thrilleru, které si pohrává s hranicemi paměti, strachu a lidské racionality.
O čem to vlastně je?
Děj se odehrává v odlehlé oblasti Šumavy, kde zmizí mladá turistka. Pátrání vede místní policista, který sám skrývá temnou minulost spojenou s lesem. Do toho vstupuje vypravěčka – spisovatelka na tvůrčím pobytu – která začne dostávat anonymní dopisy, jež tvrdí, že zmizelá žena není první. Postupně se proplétají tři časové roviny: současnost, vzpomínky z 80. let a záhadné deníkové záznamy nalezené v opuštěné myslivně. Každá kapitola odkrývá další vrstvu, ale také klade nové otázky.
Atmosféra a jazyk
Autor (či spíše autorka, vzhledem k jemnému psychologickému vnímání) mistrně pracuje s prostředím. Les zde není jen kulisou, ale živým aktérem – šumí, skrývá, šeptá. Popisy jsou téměř filmové: cítíte vlhkost mechu, slyšíte praskání větví a máte chuť se ohlédnout za zády. Překladatel odvedl skvělou práci – český text je svižný, ale přitom poetický v těch nejtemnějších pasážích. Dialogy nepůsobí strojeně, vnitřní monology hlavní hrdinky jsou uvěřitelné a syrové.
Silné stránky
To nejcennější na knize je její schopnost budovat napětí bez laciných lekaček. Nic tu není černobílé – každá postava má svůj stín, každé řešení má trhlinu. Čtenář je nucen přehodnocovat své domněnky po každé kapitole. Oceňuji i originalitu zápletky: motiv „ztrácení se“ není jen fyzický, ale i mentální – kdo se ztratí v lese, může zmizet i sám sobě. Filozofický podtext o paměti a vině je podán nenásilně, ale o to hlouběji rezonuje.
Co pokulhává
Kniha není bez chyb. V prostřední části tempo lehounce upadá – některé flashbacky se opakují a čtenář může mít pocit, že se děj točí v kruhu. Také závěr, ačkoliv emocionálně silný, působí ve srovnání s precizně budovanou atmosférou trochu uspěchaně. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila poslední zvrat, a musela jsem se vrátit o pár stránek zpět. Náročnější čtenáře by mohla zklamat absence jednoznačného vysvětlení všech záhad – ale to je možná záměr.
Pro koho je kniha určena?
Doporučuji ji všem, kdo mají rádi pomalé, ale intenzivní příběhy ve stylu Tany French nebo Larsa Keplera, ale chtějí něco víc psychologického. Není to oddechové čtení na pláž – toto je kniha na podzimní večer, kdy za okny fouká vítr a vy si přitáhnete deku. Přesto není ani nepřiměřeně depresivní; místy se objeví suchý humor a nečekaně křehké momenty lidskosti.
Verdikt
„Kdo se ztratí v lese“ je výjimečný čtenářský zážitek, který stojí za to. Není to dokonalá kniha – má své slabší chvilky i poněkud otevřený konec, který ne každý přijme. Ale to, co nabízí – hutná atmosféra, uvěřitelné postavy a otázky, které vám zůstanou v hlavě – převažuje. Když jsem ji dočetla, měla jsem chuť se projít lesem a zároveň jsem se ho bála. A to je podle mě přesně to, co má dobrý příběh umět: znejistit vaše jistoty.
Hodnocení: 4,5 z 5 hvězdiček.
Napsat komentář