Představte si, že se jednou ráno probudíte a rozhodnete se, že už nikdy nechcete vstoupit do bazénu. Ne kvůli tomu, že byste se báli vody, ale protože jste zjistili, že každý bazén ve vašem životě představuje nějakou formu nesvobody. Přesně takové absurdní, ale podmanivé premise stojí v centru knihy 22 Bazénů, kterou napsala česká autorka Anna Bolavá (vlastním jménem Markéta Pilátová).
Hlavní hrdinka, kterou známe jen jako „ona“, je novinářka na volné noze. Žije v pronajatém bytě, nemá stálý příjem, psa ani děti. Má ale jednu vášeň – plavání. Každý den navštěvuje jiný bazén v Praze a okolí. A každý bazén pro ni znamená něco víc než jen místo k plavání. Je to mikrosvět, kde se odehrávají drobná dramata, trapné situace i nečekaná setkání. A právě skrze těchto 22 bazénů autorka vypráví příběh o hledání vlastního místa ve světě, o svobodě, samotě a o tom, co všechno jsme ochotni obětovat, abychom se cítili volní.
Styl, který bolí i hladí
Anna Bolavá píše jazykem, který je zároveň úsporný a básnivý. Každá věta je přesná jako skalpel. Popisy bazénů – od špinavých komunálních lázní až po luxusní hotelové wellness – jsou tak sugestivní, že cítíte chlor ve vzduchu a slyšíte odkapávající vodu. Autorka umí být vtipná i krutá, něžná i chladná. Její hrdinka není vždy sympatická, ale je naprosto uvěřitelná. Má své slabosti, obsesi, pochybnosti. A čtenář se může ptát: není to nakonec obraz nás všech, kteří se snažíme uniknout nějakému bazénu, ať už je to práce, vztah nebo společenský tlak?
Kniha 22 Bazénů není román v klasickém smyslu. Je to spíš sled obrazů, úvah a mikropříběhů, které drží pohromadě postava hlavní hrdinky a její posedlost plaváním. Některé kapitoly jsou silnější, jiné slabší, ale jako celek kniha funguje překvapivě dobře. Nutí k zamyšlení nad tím, co znamená být svobodný. Je svoboda v tom, že nemám závazky? Nebo naopak v tom, že se dokážu vázat? A může být bazén místem svobody, nebo je to jen další klec?
Pro koho je kniha určena?
Pokud hledáte oddechové čtení na dovolenou, 22 Bazénů pravděpodobně nebude to pravé. Ale pokud máte rádi literaturu, která je trochu jiná, experimentální, a přesto čtivá, tahle kniha vás dostane. Ocení ji čtenáři, kteří mají rádi díla jako Rok kohouta nebo Spas od autorky samotné, stejně jako fanoušci současné české prózy, která se nebojí opustit vyšlapané cesty.
Kniha 22 Bazénů je také skvělým příkladem toho, jak lze psát o Praze – ne o těch obvyklých turistických místech, ale o bazénech, šatnách, sprchách a přeplněných autobusech. Praha je tu kulisou, která je zároveň důvěrně známá i cizí. A právě v tom spočívá její magie.
Na závěr: 22 Bazénů není kniha, která by dávala odpovědi. Klade otázky. A to je možná to nejcennější, co literatura může nabídnout. Pokud hledáte příběh, který vás bude provázet ještě dlouho po přečtení poslední stránky, dejte této knize šanci. Možná zjistíte, že i vy máte svých 22 bazénů, o kterých jste dosud nevěděli.
Napsat komentář