Existují knihy, které přečtete a zapomenete. A pak jsou knihy, které vás chytí pod krkem a nepustí ještě dlouho po poslední stránce. Blízcí patří rozhodně do té druhé kategorie. Román, který na první pohled vypráví o jedné obyčejné rodině, ve skutečnosti odhaluje křehkost všech mezilidských vazeb – a klade nepříjemnou otázku: Známe ty, které milujeme, opravdu?
O čem Blízcí vlastně jsou?
V centru příběhu stojí rodina, která se sejde po letech u jednoho stolu. Co mělo být poklidnou oslavou, se však zvrhne v postupně odhalovanou mozaiku tajemství, nevyřčených křivd a potlačovaných emocí. Autorka (či autor – záleží na vydání) mistrně střídá perspektivy jednotlivých postav a čtenář tak postupně skládá puzzle, které do poslední chvíle nedrží pohromadě.
Každá kapitola přináší nový střípek – vzpomínku z dětství, náhodou poznámku, zdánlivě nevinný detail. A právě v těchto drobnostech se skrývá síla celé knihy. Nic není řečeno napřímo, a přesto je toho řečeno tolik.
Postavy, které vám zůstanou v hlavě
Jedním z největších kladů knihy je psychologická propracovanost postav. Nejsou tu žádní černobílí hrdinové ani padouši. Jsou tu lidé – se svými slabostmi, omyly a touhou po odpuštění. Nejvíc mě zasáhla postava matky, jejíž mlčenlivá obětavost dostává postupně trhliny a odhaluje mnohem složitější pravdu, než by se na první pohled zdálo.
Autor se nebojí ukázat ani ty nejtemnější stránky rodinných vztahů – žárlivost, manipulaci, pocit křivdy, který přežívá desítky let. A přesto kniha není depresivní. Je totiž především o naději, že i to, co je rozbité, se dá znovu slepit.
Styl vyprávění: tiché, a přesto hlasité
Jazyk knihy je střídmý, civilní, místy až minimalistický. Žádné velké metafory, žádné dramatické zvraty na každé stránce. Právě díky tomu ale vyniknou momenty, kdy se něco skutečně stane – a ty udeří o to silněji. Je to kniha, kterou oceníte spíš pro to, co říká mezi řádky, než pro to, co je napsáno na papíře.
Musím přiznat, že první třetina mi přišla pomalejší. Chvíli trvá, než se zorientujete v postavách a pochopíte, kam příběh směřuje. Jakmile se ale dostanete do poloviny, knihu už jen tak neodložíte. Závěr je pak doslova dechberoucí – ne šokující, ale hluboce lidský.
Pro koho je Blízcí určeno?
Pokud máte rádi psychologické romány, které se soustředí na vnitřní svět postav a rodinnou dynamiku, tahle kniha je pro vás jako stvořená. Ocenění ji budou i čtenáři, kteří fandí knihám o obyčejných lidech v neobyčejných situacích. Naopak pokud hledáte rychlé tempo, akci a jednoznačné rozuzlení, možná vás Blízcí trochu unaví.
Závěrečné hodnocení
Blízcí je kniha, která se nepodbízí. Nepotřebuje velké reklamní kampaně ani senzační anotace. Stačí jí jedno – abyste jí věnovali pozornost. A když to uděláte, odmění vás příběhem, který vám připomene, proč vlastně čteme: abychom lépe rozuměli sobě i těm druhým.
Za mě silných 8,5 z 10. Doporučuji číst pomalu, ideálně s tužkou po ruce – budete si chtít podtrhávat.
Napsat komentář