První velká hagiografie o domácím světci–nemučedníkovi latinského Západu, kterou doplňují ostatní Sulpiciovy svatomartinské texty (Listy, Dialogy, Kroniky) a studie Martina C. Putny o Gallii 4. století, o možných rozdílech mezi historickým a literárním Martinem a o vývoji kultu sv. Martina v národního patrona Francie a jednu z emblematických figur křesťanské Evropy. Sulpicius zobrazuje světce nejen jako divotvůrce, ale i jako oponenta společenské, a zvláště církevní dosebezahleděnosti, který u lidu a intelektuálů požíval mimořádné autority.