Už samotné názvy posledních dvou básnických knih Ireny Šťastné výmluvně naznačují, po jaké tematické ose se autorčina současná tvorba pohybuje. Směřovala-li sbírka Všechny tvoje smrti (2009) k pojmenovávání zlomových okamžiků, v nichž lidský život zaniká a jimiž zároveň nabývá svého smyslu, pak slovotvorná přítomnost života a zrození v názvu nové sbírky Živorodky jako by potvrzovala směřování přesně opačné. V básnickém světě Ireny Šťastné však nejde o vyhrocenou polaritu: každý okamžik života je určitou fází boje se smrtí, v té či oné podobě. Autorčiny verše tematizují otisky života; chvíle, kdy pochopíme nevratný úbytek životodárné energie; okamžiky, kdy se do řádu našeho usebraného života nekompromisně vlamuje smrt - a kdy se před námi přesto zjevuje potřeba žít nepředpojatě a bez omezení.