Monografie pojednává o tom, jak fenomenologické inspirace vstupovaly do hudební vědy – o fenomenologických projektech muzikologů i o hudebně relevantních myšlenkách fenomenologických filozofů. Rozvoj fenomenologického myšlení o hudbě přitom sleduje pozadí estetického a obecně metodologického dobového myšlení. Všímá si rovněž návaznosti hudebně fenomenologického přístupu na starší názory o hudbě a na uměleckou produkci, která provázela rozkvět fenomenologie v prvních dekádách dvacátého století. Kniha také detailněji rozpracovává některá témata, která se etablovala v rámci hudební fenomenologie – fenomenologie zvuku, hudební časovost a fenomenologické podněty v analýze hudby.