Třetí díl Věštění v antickém Řecku s podtitulem Země a mrtví přináší ve třech oddílech výklad pěti skupin induktivních věštebných technik, jež byly využívány v řecké a římské antice nebo ve středověku. Část nazvaná „Čísla“ informuje o pozadí a kořenech metod, které více či méně kombinovaly jednoduché numerické postupy s vírou ve zvláštní smysl cifer od jedné do deseti. Oddíl s názvem „Země“ popisuje jednak pouze ze středověku doloženou metodu založenou na interpretaci figur z bodů „náhodně“ vytvářených nejčastěji na zemi nebo v písku, jednak dvojici technik, které se snažily těžit ze zvláštních schopností kamenů a hadů. Poslední a nejrozsáhlejší část, pojmenovaná „Mrtví“, mapuje osmici nekromantických postupů, jejich principy a širší pozadí, z něhož vzešly. Stejně jako oba předcházející, i tento svazek nabízí jak velké množství dat a odkazů z různých dob a kultur, tak početné překlady primárních textů, z nichž se řada objevuje v češtině vůbec poprvé. Ač je kniha primárně určena historikům náboženství a myšlení, výklad je dobře přístupný i čtenářům, kteří se náboženstvím a historií profesionálně nezabývají, ale zajímají je kořeny fenoménů, jež se v té či oné formě objevují dodnes (především v esoterice a „lidové moudrosti“).