Kniha Martiny Hradecké přináší čtenáři básně ze života, ve kterých čtenář najde sám sebe. Sama sebe i své dílo uvádí verši, které nejlépe charakterizují autorku i celou knihu:„O knize píšu, v které jsou básničky,když je čtu, od smíchu v očích mám slzičky.Asi dva roky básně jsem tvořila a psala zážitky,které jsem prožila.Třicet let ve vztahu tak to dech bere,děti i manžel však, někdy mě dere.Ženy to znají, stejně to majía tak mi určitě za pravdu dají.Bez léků na nervy přežít ty roky,když děti dělají své první kroky.S rodinou prožívám veškeré chviličky,a možná že z nervů vznikly mé básničky.Máme tři děti, v pubertu dorostly,z nočníku a plenek moc rychle vyrostly.V pozdějším věku děti jsem mělaa bůh ví, že dříve rodit jsem chtěla.Mnohé mé kámošky roky jsou babičky,no a na základce jsou moje holčičky.Syn ten je starší, chodí do druháku,jak správný puberťák život má na háku.Všechny mé pocity v básních se skrývajía sílu dále psát vždycky mi dodají.Básničky v deskách v šuplíku leželya moje kámošky jen o nich věděly.Všechny se smály, stejně to prožilyi ony pubertu dětí svých přežily.Né každé manželství ustojí krize,s manželem šťastná jsem díky mé knize.“