Tématem knihy je zrak a vidění. Ze všech pěti smyslů je zrak obvykle považován za nejdůležitější pro přežití a uvědomění si okolního světa. V podobě vizí a obrazů také dominuje našemu podvědomí a snům. Autor sleduje fascinující vztah mezi dívajícím se a viděným, vnímajícím a vnímaným, zobrazujícím a zobrazeným... Autor hovoří o tabuizaci pohledu na ženské pohlavní orgány, ale kromě mýtu o Aktaionovi uvádí několik trefných a působivých (a patřičně pikantních) příkladů z dějin novodobého umění. Dále tuto linii rozvíjí v úvahy o fascinaci pohledem na lidské tělo zevnitř i zvenčí, na scény zrození i smrti (což je tématem autorovy další, mimořádně úspěšné knihy) a dále pokračuje k rozboru funkce zrcadla a k novodobým vynálezům mikroskopu a fotografie, které nenápadně, leč zásadně změnily naše vnímání sebe sama.