Meziválečnou Itálii ovládl fašismus vedený Benitem Mussolinim a „černé košile“ uplatňovaly teror proti každému, kdo dal najevo i nepatrný odpor k pokoře a poslušnosti. Agresivní zahraniční politika a spojenectví s nacistickým Německem předznamenaly vstup země do války – sebezáchovný pokus italských politických kruhů o změnu v červenci 1943 byl jen krátkou dobou nadějí a znovu nastolená moc fašismu se krutě mstila. V tomto nejchmurnějším období italské historie se pozvolna, nedůvěřivě a zprvu těžkopádně formují levicové síly, převážně mládež; jejich zrání v podmínkách ilegality, bez příkras i s humorem, podává Mario Tobino jako pronikavý pozorovatel a přesný analytik společensko-psychických procesů, jako mistr literární charakteristiky a upřímný humanista.