Od sametové revoluce je Tomáš Halík stálicí naší veřejné scény. Muž mnoha profesí a zájmů, plodný autor; téměř barokně-renesanční osobnost. Pro mnohé autorita ve věcech křesťanského života. Donedávna měl obdiv široké veřejnosti. Dnes se, aspoň u nás karta trochu obrací. Tato kniha chce ukázat, že přitom nemusí jít jen o hru osudu a vrtkavost lidské přízně. Odhaluje, že stupňující se radikalita Halíkova politického aktivismu i jeho experimenty v životě víry vyplývají z myšlenkového rámce, v němž Halík nahlíží svět. Předložený text tedy nabízí čtenáři jasnější představu o tom, jak silně se filosofické přesvědčení promítá do praktických oblastí života. Dějiny myšlení jsou i dnes místem stálých sporů: filosofických (přirozenost v. dějinnost), politologických (konzervatismus v. levicový liberalismus) i teologických (tradiční víra v. modernismus). Tomáš Halík tu zastává alternativní koncepce (dějinnost…), Jiří Fuchs je hodnotí z opačných pozic. Snaží se ukázat, že teorie dějinnosti vede Halíka k myšlenkovému konformismu, který má v jeho praktickém myšlení neblahé následky. Jedním z nich je politický aktivismus, v němž Halík podporuje neomarxistickou agendu (multikulturalismus, genderismus, pervertovaná lidská práva, politická korektnost.) V katolickém myšlení přináší Halíkův modernismus napětí mezi jeho důrazy na jedné straně a vírou či přirozenou morálkou na straně druhé.