Sebastian Reichmann je Rumun, Francouz, cestovatel, básník. Z Paříže, kde žije se pravidelně vrací do Bukurešti, kde vyrostl. Ve svých básních se umí usmát událostem, jimiž v životě trpěl, jako třeba krádeži své peněženky na pražském autobusovém nádraží. Scény defilující v Sebastianových básních – a plynoucí ze souhry spíš záludných než „zázračných“ okolností - jsou nejčastěji klidné pohromy, šarmantní malichernosti bez příliš fatálních důsledků, jež nevedou k dramatu, pouze vyjevují pošetilou a nemístnou povahu veškeré skutečnosti, z níž místo smyslu zas a zas vyvstává jen jakási nenapravitelná nevinnost – vzdor stáří a tíze její paměti - , aby světu předala svůj pošetilý půvab.