Odkazy na obálky (imageLinks): smallThumbnail: http://books.google.com/books/content?id=tre-tAEACAAJ&printsec=frontcover&img=1&zoom=5&source=gbs_api, thumbnail: http://books.google.com/books/content?id=tre-tAEACAAJ&printsec=frontcover&img=1&zoom=1&source=gbs_api
Odkaz na náhled: http://books.google.de/books?id=tre-tAEACAAJ&dq=isbn:9781781258149&hl=&cd=1&source=gbs_api
Info link: http://books.google.de/books?id=tre-tAEACAAJ&dq=isbn:9781781258149&hl=&source=gbs_api
Kanonický odkaz na svazek: https://books.google.com/books/about/The_Last_Wolf_and_Herman.html?hl=&id=tre-tAEACAAJ
Prodejní země (saleInfo): DE
Prodejnost (saleability): NOT_FOR_SALE
Je e-kniha (isEbook): false
Země pro přístup (accessInfo): DE
Viditelnost (viewability): NO_PAGES
Embedovatelná (embeddable): false
Ve veřejné doméně (publicDomain): false
Text-to-speech povolení: ALLOWED
EPUB dostupnost: isAvailable=false
PDF dostupnost: isAvailable=false
Odkaz na webového čtečku (webReaderLink): http://play.google.com/books/reader?id=tre-tAEACAAJ&hl=&source=gbs_api
Stav přístupu (accessViewStatus): NONE
Povoleno sdílení citací: false
Vyhledávací úryvek (textSnippet): Now in paperback, two masterly novellas by Europe's preeminent literary genius.
Děj: Kniha „The Last Wolf & Herman“ obsahuje dvě novely, které spolu tematicky souvisejí motivem vyhubených či pronásledovaných zvířat a morálního rozkladu lidské civilizace.[2] První novela, „The Last Wolf“, sleduje stárnoucího, deziluzovaného profesora filozofie z Německa, který je omylem najat, aby napsal „pravdivý příběh“ o posledním vlkovi oblasti Extremadura, nehostinného a pustého regionu ve Španělsku.[2] Profesor, trpící pocitem bezvýznamnosti a tvůrčí i osobní krizí, odcestuje do Španělska, kde je za doprovodu místního průvodce a překladatele voděn po krajině, poslouchá fragmenty vyprávění o tom, jak byli vlci v regionu vystříleni, a snaží se dopátrat se konkrétního příběhu „posledního“ jedince.[2] Vše je ale zprostředkované, nepřímé a nejisté: slyší různé verze, náznaky a pověsti, mísící brutalitu lovu se sentimentálním mýtem, a stále není jasné, zda nějaký „poslední vlk“ v jednoznačném smyslu vůbec existoval.[2] Jeho cesta se promění spíše v meditaci o vyhynutí, prázdnotě krajiny a zanikajícím smyslu lidského jednání než v konkrétní reportáž. Celé jeho líčení se pak odehrává v jediné dlouhé, téměř bezdeché větě, kterou profesor o nějaký čas později v berlínském baru diktuje znuděnému barmanovi, zatímco se opíjí; minulost cesty se prolíná s okamžikem vyprávění, čímž se ještě více rozostřuje hranice mezi realitou, vzpomínkou a interpretací.[2] Novela končí pocitem bezvýchodnosti: žádné jasné morální poučení, jen vyprázdněná civilizace, která dokázala zlikvidovat poslední stopy divokosti, ale nedokáže s tímto faktem nijak smysluplně naložit.
Druhá novela, „Herman“, je rozdělena na dvě části, „Herman I“ a „Herman II“, a tematizuje lov a hon na „škodnou“ ještě přímočařeji.[2] V první části je Herman, uznávaný mistr lovec a lapka, povolán, aby vyčistil les od posledních „závadných“ tvorů – tzv. „noxious beasts“, tedy tvorů označených za škodnou.[2] Zpočátku se úkolu ujímá s profesionální horlivostí: používá sofistikované pasti, systematicky rozmisťuje nástrahy a s uspokojením sleduje, jak z lesa mizí poslední volně žijící zvířata. Postupně však začne pociťovat morální neklid a k tvorům, které má vyhubit, si vytváří zvláštní, téměř náboženskou úctu. Uvědomí si, že plní vůli anonymních mocných, kteří chtějí les proměnit v bezpečný, sterilní prostor bez nepředvídatelné divokosti. Hermanův vnitřní obrat vede k tomu, že se symbolicky „přidá na stranu pronásledovaných“ – místo aby zvířata likvidoval, začne sabotovat vlastní pasti a v myšlenkách se staví proti lidem, kteří po něm vyčištění lesa požadovali.[2] Tato přeměna z lovce na implicitního ochránce předznamenává tragédii: Herman se sám stává někým, koho je třeba odstranit.
V části „Herman II“ jsou tytéž události převyprávěny z jiné perspektivy, tentokrát očima podivné skupiny dekadentních aristokratů a bohatých návštěvníků, kteří do regionu přijíždějí za lovem, zábavou a sexuálně uvolněnými orgiemi.[2] Pro ně je les, Herman i zvířata pouze kulisou pro vlastní zvrácené hry – hon na „škodnou“ je jen další forma elitní zábavy.[2] Když se Herman začíná stavět na odpor a přestává plnit svou úlohu poslušného lovce, mění se i on v objekt honu: společnost si z něj dělá cíl, jeho vzdor je interpretován jako hrozba pro řád, který má civilizace nad přírodou nastolit. Tato druhá perspektiva ukazuje, jak snadno se převyprávění stejných událostí může stát nástrojem moci: aristokraté se stylizují do role civilizovaných ochránců pořádku, zatímco Herman je rámován jako patologická, nebezpečná figura, kterou je legitimní pronásledovat a zničit.[2] Novela končí obrazem pomalu se uzavírajícího světa, v němž již pro skutečnou divokost ani pro individuální morální vzdor není místo; les je „vyčištěn“, avšak za cenu absolutního násilí a lži. Obě novely dohromady vytvářejí temnou alegorii o vyhlazení přírody, vyprázdněnosti moderní civilizace a o tom, jak jazyk a vyprávění maskují či legitimizují extrémní formy destrukce.[2]
Klíčová slova: poslední vlk, Extremadura, filozofický profesor, vyprávění v jediné větě, vyhynutí a zánik, Herman, lovec a pasti, škodná a vyhubení zvířat, morální obrat lovce, aristokraté a orgie, hon na člověka, příroda versus civilizace, temná alegorie, existencialismus, postmoderní struktura
Cílová skupina: Kniha je určena především dospělým čtenářům se zájmem o náročnou, literárně experimentální prózu, kteří oceňují dlouhá, formálně náročná souvětí, temnou existenciální atmosféru a alegorické příběhy o vztahu člověka k přírodě, moci a morálce; vhodná je i pro studenty a odborníky v oblasti moderní a současné literatury, filozofie a literární teorie.
