Publikace se zabývá problematikou procesu přípravy vládních návrhů zákonů v České republice, její výklad je zasazen jak do teoretického rámce tvořeného „nově“ navrženou teorií zákonodárství v ČR, tak samozřejmě do prostředí dlouhodobé praxe. Důležitost tohoto procesu je dána především dominancí vlády v množině subjektů nadaných zákonodárnou iniciativou, tedy oprávněním připravovat a k projednání v Parlamentu předkládat návrhy zákonů. V tomto ohledu je o to více alarmující skutečnost, že tato problematika je u nás z hlediska teoretického i praktického (včetně právní regulace) ponechána spíše stranou zájmu. Předkládaná publikace se proto snaží tuto mezeru zaplnit, přičemž přináší zjištění, že zkoumaný proces trpí řadou zásadních (koncepčních, systémových) nedostatků, které v konečném důsledku ovlivňují kvalitu přijatých právních předpisů i zákonodárství obecně. V jejím závěru jsou proto (s inspirací v zahraničních právních úpravách či teoretických přístupech prezentovaných v rámci theory of legislation) formulovány některé návrhy řešení či prezentovány možné změny směrem k více systémovému a koncepčnímu nazírání na proces přípravy vládních návrhů zákonů, a to za účelem zvýšení obsahové (formální) kvality i efektivity legislativní produkce ze strany vlády.