Co to znamená, když řekneme, že hudba má tělo? A dále že je toto tělo nějakým způsobem tvůrčí? Kniha Tělo hudby Ondřeje Galušky ukazuje, že způsob, jakým běžně o hudbě hovoříme, možná přehlíží něco velmi podstatného.Těla hudebníků a posluchačů, zvuk konkrétních nástrojů a gramodesek, jedinečnost koncertů a společenský kontext, takové věci je třeba vyloučit, pokud chceme mít nějakou jednoduchou a ucelenou teorii hudby. Autor naopak volí stylově různorodý přístup a filosofickou argumentaci osvěžuje experimentálními texty, ve kterých se dostává i na taková témata jako povodňová turistika či alergická reakce. Text sám tak působí jako svébytná kompozice. Zároveň dává do souvislosti řadu známých i méně známých textů, a může tak sloužit jako velmi široký úvod do problematiky tělesnosti v hudbě.