Filipínský telepat, který vyvolá záchvaty glosolálie mezi účastníky kongresu; utopista usilující navrátit lidstvo do alžbětinské doby; chirurg, jenž pouhou silou vůle krystalizuje kuchyňskou sůl do formy kuřete; katalánský divadelní režisér, který v Oxfordu inscenuje Wittgensteinova Filozofická zkoumání – to je jen několik portrétů z Wilcockovy galerie bizarních postav, jimž se daří pomocí vědeckých postupů, přesvědčivých argumentů a zdravé intuice přiblížit nefalšovanému šílenství lidského rozumu. Jejich úsilí je podáno s takovou přesností a uvěřitelností, až čtenář ztrácí jistotu, zda nejde o skutečné postavy našeho čím dál tím podivnějšího světa. J. Rodolfo Wilcock (1919–1978), argentinský prozaik, básník, kritik a překladatel. Podobně jako Raymond Queneau publikoval údajné překlady neexistujících autorů, které si vymýšlel podle nakladatelské poptávky. V roce 1957 se uchýlil před politickým pronásledováním do Itálie a začal psát italsky. Synagoga ikonoklastů (1972) je jeho nejvýznačnějším prozaickým dílem. „Wilcockova knížka mi navrátila radost, jak to dokážou jen vrcholná díla literatury, která jsou zároveň i vrcholnými díly černého humoru, jako třeba Lichtenbergovy aforismy nebo Sternův Tristram Shandy. […] Pokud se chcete smát nebo si vylepšit zdraví, kupte si ji, ukradněte ji, půjčte si ji, ale hlavně si ji přečtěte!“ Roberto Bolano.