Ve své páté sbírce Jan Laňka komentuje život kolem sebe. Zaujme už titulní básní Šum v podvědomí, která dala sbírce jméno: Jsem člověk z masa, krve, plno kostíOchočen matkou, otcem, společnostíA pod tíhou evoluční křivky v grafujen si tak někdy poeticky krafu.Přestože se v řadě z básní dotýká mezilidských vztahů, nikdy jeho básně nevyznívají bezvýchodně. Kniha je doprovázena fotografiemi Tomáše Bohánka, na kterých je autor zachycen v masce klauna, který pozoruje své okolí, a básně pak fungují jako jeho pomyslný vnitřní hlas. Jako překvapené podivení, jak jsme schopni se svými životy nakládat.Autor nesoudí. Jen dává nahlédnout do svých myšlenek: Donedávna jsem ani nevěděl, že ho mámNašel jsem cestu k svému srdciUž ho jen tak lacině nenosímNaslouchám jeho hlasu s pocitemjako bych ho znal léta!