Po promoci jsem od rodičů dostal symbolický dar – lékařskou brašnu.Během své praxe jsem v ní vždy našel vše, co má mít lékař po ruce.Postupně se z ní však stal jakýsi kožený památník, do něhož jsem ukládal písemné poznámky a magnetofonové nahrávky všeho, co jsem považoval za hodné zapamatování.Některé vzpomínky jsem použil při psaní této knihy. Jsou sice tematicky nejednotné, ale odrážejí různorodost esejí, úvah i humorných črtů ve smyslu zkušeností J. E. Purkyně: „Když v paměti své se dívám na život uplynulý, snad dosti dlouhý a rozmanitý, jest to ponecháno naší libovůli nebo rozmaru nebo spřátelení vzpomínek, v jakém pořádku se nám naskytnou.“Prosím laskavého čtenáře, aby Purkyňův způsob vyprávění a zachycení vzpomínek přijal i při čtení mých vzpomínek a úvah.