Tato kolektivní monografie se zaměřuje na jeden z nejvýznamnějších filosofických proudů dvacátého století – pragmatismus. Kniha sleduje jeho recepci v českém prostředí ve dvacátých a třicátých letech, a to v dílech tak různých autorů, jako byli Karel Čapek, Karel Vorovka, Emanuel Rádl, F. X. Šalda či Bedřich Václavek. Autoři se obracejí k pragmatismu jako k myšlenkovému proudu, který svým originálním způsobem tematizoval otázky své doby, se snahou najít paralely či odlišná řešení, jimiž na identické či obdobné otázky odpovídala kontinentální estetika.