Autorovou ambicí nebylo akademicky zpracovat problematiku laponského náboženství, chtěl spíše upozornit na svébytný kulturní skvost severu Evropy, sahající svými kořeny až do konce doby ledové, a na nebezpečí zániku, jenž mu hrozí. Marek se Sámům, mezi nimiž žil od 30. let téměř dvě dekády, nestal náčelníkem, ale přítelem a důvěrníkem. V knize Staré laponské náboženství konfrontuje písemné prameny (zprávy misionářů, muzejníků a etnografů) se sděleními svých přátel nebo přímo s vlastními zážitky. O exotickém tématu evropského šamanismu tak vzniklo střízlivé, výstižné a zároveň i po odborné stránce významné dílo.