Pátý smyčcový kvartet, bezesporu jedno z nejvýznamnějších komorních děl Bohuslava Martinů upoutávající pozornost svou moderní, výsostně disonantní a chromatickou fakturou, vyšel doposud pouze v jednom vydání (z roku 1959), a to v podobě kapesní partitury. Interpreti tak byli nuceni provozovat toto sazebně velmi složité dílo ze špatných opisů a jejich fotokopií. Martinů, který jej psal v době od dubna do května 1938 v Paříži, jej považoval za natolik privátní skladbu, že se po celý svůj život nemohl odhodlat k jejímu zveřejnění (dochovaný kompletní particell díla obsahuje mj. celou řadu poznámek soukromé povahy, dokumentujících kromě okolností vzniku díla i skladatelův důvěrný vztah ke své o 25 let mladší žačce a intimní přítelkyni, talentované skladatelce Vítězslavě Kaprálové, které kvartet věnoval). Teprve několik měsíců před svou smrtí svolil k jeho otištění, na přípravě vydání se však nijak nepodílel. Editoři nové edice, Aleš Březina a Adam Klemens, kteří ve své práci vycházeli důsledně ze skladatelova autografu partitury, pečlivě odstranili veškeré problematické a poněkud svévolné editorské zásahy prvého vydání. Urtextové vydání partitury obsahuje předmluvu a vydavatelskou zprávu Aleše Březiny (cz./eng./ger./fr.).