Romové na území dnešní České republiky se prostřednictvím psaného slova vyjadřují zhruba od konce 60. let 20. století. Počátky jejich písemnictví byly motivované snahou prokázat svou rovnocennost s okolní společností a charakterizovala je obrozenská témata formující společnou paměť a vědomí romské pospolitosti. V dnešní zralejší fázi už se autoři začínají věnovat látce obecnější, s jakou se mohou identifi kovat nejen romští čtenáři. Sbírka prozaických textů Ireny Eliášové, Jany Hejkrlíkové, Ivety Kokyové a Evy Danišové ztělesňuje tento nový trend a současně je ve dvou ohledech výjimečná. Především v ní promlouvají pouze Romky, které jsou vůči své komunitě výrazně kritičtější než jejich protějšky a refl ektují pro muže neobvyklá témata, jako je mateřství, partnerství a erotika, byť stále pojímaná prudérně a žánrově. Leitmotivem většiny textů je nerovnoprávné postavení žen v patriarchální romské společnosti. Svým řazením navíc texty vytvářejí unikátní historickou i tematickou perspektivu. Novela Ireny Eliášové je situována do slovenské romské osady v 50. letech; autobiografi cké vyprávění Jany Hejkrlíkové se odehrává v 60. letech v západních Čechách v soudržné komunitě romských přistěhovalců ze Slovenska; střepy rodinného života v povídkovém cyklu Ivety Kokyové ze 70. let už vypovídají o traumatu vykořeněnosti a novela Evy Danišové, svou datací zcela současná, už nemá žádné přiznané romské hrdiny a dotýká se univerzálního tématu stárnutí a osamění žen. Tvorbu Ireny Eliášové a Ivety Kokyové přinášíme v dvojjazyčném česko-romském provedení. Úměrně k tomu, jak romština coby primární komunikační kód mezi českými Romy ustupuje, narůstá její prestiž v tomto literárním poli. Obě autorky se k ní přiklonily pod vlivem starších autorů, kteří romské literatuře odvážně klestili cestu.