Monografie mapuje tvorbu významného představitele generace českých sochařů, která na uměleckou scénu vstoupila na začátku jednadvacátého století. Lukáš Rais (1975) jako základní materiál používá železo, staré cisterny, kovové stojany lamp, ale hlavně nejrůznější trubky a roury. Ryze užitkové předměty proměňuje - a v podstatě recykluje - do podoby monumentálních soch a objektů, které se stávají součástí veřejného prostoru, architektury i krajiny. "Mají v sobě zakódováno něco, co je blízké i lidem, kteří jinak současné umění, zvláště abstraktně zaměřené, nevyhledávají. Především jsou však krásné," zamýšlí se v knize kritik umění Petr Volf. Jedinečné sochy jsou zachyceny na fotografiích Salima Issy a autorem grafická podoby publikace je Anna Issa Šotolová.