Velké senáty jsou pokládány za nejvýznamnější tělesa vrcholných soudů. Mají zajistit jednotu, kvalitu a kontinuitu judikatury. Tato monografie uvedená tvrzení prozkoumává ve vztahu k velkým senátům působícím na třech českých vrcholných soudech – Nejvyšším soudu, Nejvyšším správním soudu a Ústavním soudu. Jaká je role velkých senátů v rozhodování těchto soudů? A jakým způsobem velké senáty svoji roli naplňují? Kniha analyzuje tyto otázky z doktrinárního i empirického hlediska. Z pohledu doktríny na všech třech soudech zkoumá složení velkých senátů, kritéria selekce velkosenátních případů a teoretický status judikatury velkého senátu. Z pohledu empirie zase analyzuje, kolik věcí a jakého typu se do velkých senátů dostává, jak rozhodnutí velkého senátu vzniká a vypadá a jak s ním sám soud následně argumentuje. Na základě srovnání tří českých velkých senátů následně monografie utváří obecný teoretický rámec umožňující role velkých senátů uchopit, porovnat a kriticky hodnotit.