Nacisté na sebe uměli vždy strhávat pozornost. Před a v průběhu války se o to postaral Hitlerův ministr osvěty Joseph Goebbels. Po válce a německé porážce bychom logicky očekávali, že protagonisté zhoubné diktatury, založené na rasistickém a genocidním plánování, zažijí v Evropě výrazné ochlazení, to se však docela nestalo. Určitá pachuť při vyslovení jmen nacistických celebrit lidem v ústech usedala ještě několik let, neměla však věčného trvání. S odstupem několika desítek let se hrstka nacistických představitelů stala celebritami ze záhrobí, které oživují hrůznou minulost. Zájem historiků s ohledem na důsledky nacistických počinů byl enormní a nadále trvá. V současnosti pohlížíme na nacistické pohlaváry jako na jakési celebrity doby temna, kteří dodnes dosahují vysokého zájmu. U těchto osob se nejedná o zásluhy, jak jsme u celebrit navyklí, ale o hrůzné zločiny, kterými se zaryly do povědomí lidí a zapsaly se tak významně do historie 20. století. Je-li tato kniha v něčem jedinečná, pak v tom, že uvádí a rozkrývá některé nepříjemné souvislosti, které slyšet nechceme nebo se je neodvážíme poodkrývat. Možná proto je dnes opomíjenou a spíše zapomenutou skutečností fakt, že Hitler měl částečně českou krev po svém pradědečkovi z matčiny a pravděpodobně i z otcovy strany. Přirozeně, snadnějším vysvětlením je zkrátka uvést, že Hitler nemá české předky, protože neexistují průkazné důkazy. Takto se obecně a zejména dnes přistupuje k minulosti. Pak tedy musíme v této rovině další teorie a historické událostí, jež jsou stavěny na podobných základech, včetně smrti Adolfa Hitlera v Berlíně 1945, protože i o tom se vedou dodnes spory. Co je a není pravda, se najednou stává předmětem korektnosti, nikoliv rozumu a logického úsudku. Budeme-li akceptovat pouze důkazně zaznamenanou historii, pak neuchopíme pravdu ani lež za jejich nejtenčí okraj. Zbyde nám v lepším případě podivná polopravda. Kniha se snaží doplnit zapomenutá historická fakta nacistů, která jsou důležitá pro rozvinutější pochopení.