V centru Fosterova zájmu je vědomý a zodpovědný vztah člověka k přírodě. Jeho důležitost vystupuje do popředí právě v době, kdy nás věda, ústy svých špičkových představitelů, varuje před nebezpečím vyplývajícím z pokračující devastace přírody a předkládá nám katastrofické scénáře budoucího vývoje. S. J. Foster na mytologickém a současném kazuistickém materiálu demonstruje, jaké psychologické a sociální důsledky může mít a má kořistnický postoj člověka k přírodě. Je zřejmé, že my, moderní lidé, stále hrajeme riskantní hru s přírodou rozehranou našimi předky na úsvitu lidských dějin – a ukazuje se, že riziko je obrovské. Autor však také nabízí psychologické řešení současné skličující a traumatizující situace, které nalézá v zaujetí nového postoje k přírodě, ve vytvoření rovnocenného partnerského vztahu s přírodou – nejprve na úrovni individuální a následně kolektivní. Výchozím bodem cesty vedoucí k proměně a rozšíření vědomí může být prožitek smyslu a významu, splynutí s přírodou, prožitek „jednoho světa“. Vybaveni schopností rozlišovat, imaginací a kreativitou můžeme vyrazit na cestu, jejíž možný průběh i cíl nastínili alchymisté, J. R. R. Tolkien i C. G. Jung.