Reálie patří k tématům, která se (nejen) v souvislosti s výukou jazyků diskutují dlouhodobě. Také z hlediska češtiny jako cílového jazyka se naskýtá mnoho otázek:Jak tento pojem optimálně uchopit pro výuku?Jak reálie strukturovat?Lze se opřít o popisy sociokulturních kompetencí ze Společného evropského referenčního rámce pro výuku jazyků?Má smysl hovořit o kánonu témat spojených s Českou republikou a její kulturou?Co by do takového kánonu mělo patřit?Jakou roli hrají reálie při zkoušení a testování?Jak s reáliemi naložit při koncipování učebních materiálů?Od jaké úrovně jazyka je vhodné s reáliemi ve výuce pracovat – a s kterými?Jaké jsou vhodné výukové cíle, úlohy a cvičení?V knize Reálie a čeština jako cílový jazyk se těmto otázkám věnuje dvanáct autorů, kteří se reáliemi a jejich reflexí zabývají v různých kontextech:výukaučebnicetestováníjazykovědakulturní vědaS ohledem na různé cílové skupiny (čeština jako jazyk cizí, druhý i zděděný) i země (Česko, Německo, Rakousko, Slovinsko, USA).Publikace nabízí podněty nejen k další odborné diskusi, ale také – při zohlednění konkrétního výukového kontextu – k praktické výuce a tvorbě učebních materiálů pro češtinu jako cílový jazyk obecně.Vychází za podpory Centra českých studií Bohemicum Universität Regensburg.