Publikace je věnována literárnímu životu prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Autor knihy se nezabývá analýzou tvorby exilových spisovatelů, nýbrž způsoby, jakým jejich díla vstupovala do komunikace s exilovou čtenářskou obcí. Největší pozornost je věnována zakladatelům České kulturní rady v exilu, u nás dosud téměř neznámému vydavateli Antonínu Vlachovi (1905–1995) a jeho jmenovci, básníku, prozaiku a redaktoru Robertu Vlachovi (1917–1966). Dějiny České kulturní rady jsou představovány v poměrně širokém kontextu. Kniha je prvním, na rozsáhlém materiálovém výzkumu vystavěným pokusem o celistvé uchopení problematiky exilového literárního života.