Průzračnost tvorby v zrcadle literatury

Jakub Češka ve svém uvažování o literatuře setrvává v inspirativním myšlenkovém ovzduší tvůrců, jakými jsou především Milan Kundera a Bohumil Hrabal. Každý ze spisovatelů představuje bohatě rozvinuté literární gesto. Svébytnost, kontrastnost a do značné míry také jejich komplementárnost vybízí k jejich vzájemné konfrontaci. V této komparativní perspektivě můžeme sledovat kupříkladu rozdílně pojatou tematiku domova, která se promítá do specifické výstavby celého literárního díla. Autor v interpretaci vyhraněných spisovatelských typů (kromě jmenovaných zmiňme ještě Věru Linhartovou a Jaroslava Havlíčka) nastoluje obecná témata těsně spjatá s literaturou: sen jako neopomenutelnou zkušenost tvorby, přesvědčivost a uhrančivost literárních gest a nadreálnou přízračnost zbeletrizovaného života…