Kdo byl Pierre Minet? Básník-rebel, o jehož genialitě byli přesvědčeni společníci z Vysoké hry. Člověk paradoxů a zvratů, mystický ateista, bohém a vagabund, revoltující dandy, tulák a pobuda s nostalgií po monarchii, který v 16 letech opouští školu a rodinu a jako Rimbaud utíká do Paříže, potlouká se městem. Uchytí se v továrně Renault, odkud ho ovšem krátce nato vyhazují, při rovnání knih v nakladatelství Plon spadne ze žebříku, pak ho násilím odvážejí zpátky do Remeše. Zuří, cestou vzteky rozbíjí okno vagonu. O měsíc později další útěk, Lecomte mu dává na cestu 50 franků. Minet se živí vším možným: vydělává si jako příručí, poslíček s knihami, pojišťovák, figurant při natáčení filmu, později to zkouší i jako tajemník jednoho Američana. V sobotu večer se v té době často setkává s „andělsky trpělivým" Reném Daumalem, který se z Remeše přemístil na studia do Paříže. Celé noci se toulají městem. V roce 1930 Minet ještě vydává román Příběh Eugena, ale pak se odmlčuje. Kvůli zdravotním problémům pobývá delší dobu v nemocnicích a léčebnách. Vášnivě se zamilovává do americké malířky žijící v Paříži, Liliany Fisk, která je o třicet let starší a pomáhá mu s přežitím. Vzdaluje se od Vysoké hry, odmítá být spisovatelem. Jeho „vysokou hrou" se stala láska. S Gilbert-Lecomtem se však vídají a zůstávají si blízcí až do Lecomtovy smrti na tetanus na konci roku 1943.Teprve v letech 1945-6 začíná Minet psát své nejvýznamnější dílo, autobiografický román Prohra (vyšel 1947), v němž líčí své bouřlivé dětství, setkání se simplisty, Vysokou hrou, život v Paříži mezi dvěma světovými válkami, až po smrt Gilbert-Lecomta. Právě portréty Rogera Gilbert-Lecomta a Reného Daumala patří v románu k těm nejzajímavějším pasážím. Pierre Minet vidí skutečnost i mimo to, co je zjevné. S neobvykle přesnou sebereflexí, často až krutou a sžíravou, popisuje svou „dezerci z literatury". Snaží se dojít až kořenům zla, obdobně jako o deset let později George Bataille v eseji Literatura a zlo. „Stydím se za sebe dvakrát," doznává Minet v Prohře. „Zavraždil jsem v sobě básníka a stal se obyčejným člověkem. Polehčující okolností však je, že jsem v sobě našel odvahu a svou prohru si dokázal přiznat."