Novela Přes matný sklo je stylizovaný portrét mé vlastní rodiny. Mé já to je hlas vypravěče Ondřeje a i další jsou skuteční. Postava matky to je paní jen o trochu hloupější a smutnější než moje máma, ale vlastně ona. Babička mi o téhle novele napsala dopis, který jsem si ze strachu nikdy pořádně nepřečetla. Je to přece jen tak trochu praní špinavého prádla, tahle novela. Účtování, sklízení ze stolu. Prostřednictvím psaní na povrch vyvstávají věci, o nichž do té doby jako bych ani nevěděla. Přes matný sklo jsem napsala za jediný měsíc intenzivní práce. Podle mého kniha tichá, soustředěná a na všechny strany nelítostná. Každá rodina má ve skříni svého kostlivce. Každý člověk. A cestou životem se zatraceně pronese. Petra Hůlová