Detaily knihy:

• ISBN: 9788024247618
• Název: Pravidla péče o dřevěné podlahy
• Autor: Wiles, Will, 1978-
• Žánr: anglické romány, English fiction
• Jazyk: cze
• Fyzický popis: 308 s. ; 21 cm
• Formální heslo: anglické romány, English fiction
• Popis knihy: Kniha Pravidla péče o dřevěné podlahy od Will Wiles nabízí praktické rady a tipy, jak správně udržovat a chránit dřevěné podlahy, aby vydržely co nejdéle a vypadaly skvěle.
• Klíčová slova: současný román, humor a satira, tragikomedie, péče o dřevěné podlahy, minimalismus, obsese pořádkem, vina a zodpovědnost, mezilidské vztahy, expat ve východní Evropě, absolutní kontrola
• Cílová skupina: Dospělí čtenáři, kteří mají rádi současnou prózu s prvky černého humoru a satiry; vhodné pro čtenáře oceňující psychologicky laděné, introspektivní vyprávění o každodenních situacích, které se zvrhnou v groteskní katastrofu, a pro zájemce o moderní britskou literaturu v kvalitním českém překladu.
• Děj: Vypravěčem románu je bezejmenný Brit žijící v Londýně, který přijímá podivnou, ale zdánlivě jednoduchou nabídku: má na několik týdnů odjet do blíže nejmenovaného východoevropského města a starat se o luxusní byt svého přítele Oskara, minimalismem posedlého skladatele vážné hudby.[1] Oskar mu zanechá detailní, úzkostlivě přesná psaná pravidla – především pro **péči o dokonale nalakované dřevěné podlahy**, které považuje téměř za umělecké dílo.[1] Vypravěč má zalévat kočku ignorující, vkusně řešený interiér a rozhodně neporušit žádné z pravidel. Samotný pobyt zpočátku probíhá klidně, ale vypravěč postupně propadá nudě, samotě a neurčité úzkosti z cizího města i z odpovědnosti za byt a podlahy. Přes veškerou snahu dochází k prvnímu malému poškození laku – drobná skvrna od vína či škrábanec – a z panického pokusu o nápravu vzniká větší problém: vypravěč improvizuje s čisticími prostředky a hadry, čímž vznikají viditelnější mapy a šmouhy.[1] Každý další krok k „opravení“ škody podlahy ještě více zdevastuje, a jeho nervozita roste. Současně se vypravěč setkává s bizarními sousedy a obyvateli domu, které často špatně chápe kvůli jazykové bariéře, což vede k sérii trapasů a komických situací. Jeho vztah k bytu i k Oskarovi (nepřítomné, ale všudypřítomné autoritě skrze dlouhý seznam instrukcí) se mění ve směs odporu, viny a vzdoru. Oskarova posedlost řádem, čistotou a kontrolou se postupně odkrývá i v detailech interiéru a v tónu napsaných příkazů; vypravěč z nich čte skryté výčitky a mocenskou hru. Když dojde k větší nehodě – například k rozlití červeného vína, či dokonce k mechanickému poškození větší plochy podlahy – vypravěč se uchýlí k zoufalým řešením: pokouší se část podlahy přebrousit, přelakovat, přemístit nábytek, aby zakryl škody, a v krajní nouzi i inscenovat situaci tak, aby vina padla na jiné osoby nebo na kočku. Každý pokus ale vede k dalšímu řetězení katastrof: lak se loupe nerovnoměrně, barva nesedí, dřevo se zvedá vlhkostí, a byt se z „chrámu pořádku“ mění v místo chaosu a groteskní zkázy.[1] Napětí graduje v očekávání Oskarova návratu: vypravěč si uvědomuje, že rozsah škod už není možné skrýt ani jednoduše vysvětlit. Vnitřně prochází cestou od servilní snahy splnit všechna pravidla k tichému vzdoru a přijetí faktu, že absolutní kontrola nad prostorem a věcmi je iluze. Závěr románu (v originále otevřený a ironicky laděný) spojuje komický rozpad bytu – zejména dřevěných podlah – s rozpadem iluze o přátelství i o sobě samém: vypravěč je konfrontován s Oskarovou reakcí a musí čelit důsledkům svých rozhodnutí, přičemž kniha zůstává spíše u hořce humorného, než zcela tragického vyústění.[1] Román tak využívá zdánlivě banální situaci „hlídání bytu“ k satirickému zkoumání posedlosti pořádkem, autority psaných pravidel, viny, zodpovědnosti a křehkosti mezilidských vztahů.