Román o životě české společnosti na počátku 50. let 20. století objektivně kreslí dobovou atmosféru a zamýšlí se nad osudy lidí postižených totalitním režimem. Hrdina románu s autobiografickými prvky, novinář jednoho pražského listu, je v padesátých letech po svém návratu z Francie obviněn ze špionáže, zatčen, ale pro nedostatek důkazů nakonec propuštěn. Po návratu z vězení, poznamenán smrtí manželky a ztrátou zaměstnání, prochází těžkou zkouškou jeho důvěra ve společenský systém, jemuž věřil a pro který podle svého nejlepšího svědomí pracoval. Kniha je první částí románového cyklu, který pokračuje románem Marieta v noci.