Vezměme mladého pobudu, vysaďme ho na osamělé benzínové pumpě kdesi v Kalifornii a začněme větou „Z náklaďáku se senem mě vyrazili někdy v poledne.“ Tíha té věty je obrovská. Plně charakterizuje hrdinu. Zopakujme si tuhle pozoruhodnou větu, a její příběh už neopustíme – leda na poslední stránce. Děj se pod horkým kalifornským sluncem řítí kupředu jako pes po horké stopě, prochází sérií citových zvratů, obviňování a usmiřování, je naplněn neklidnými, intrikujícími a chybujícími lidmi a špatnými rozhodnutími v ovzduší zločinu, chamtivosti a touhy... a lidské přirozenosti. Jak snadno lidé pohřbívají nejvyšší hodnoty, lásku a sounáležitost! Brilantní román, upřímný a čestný, řazený mezi nejlepší literární díla všech dob, inspirovala Zolova Tereza Raquinová a on sám inspiroval Camusova Cizince. A název? Je metaforou spravedlnosti, jež přijde možná až napodruhé.