Pohřebiště pecek je výborem z nejnovějších textů českobudějovické básnířky Kateřiny Bolechové. Její básně nejsou – a nikdy nebyly – zařaditelné do kategorie tradičně chápané ženské lyriky; exaltovanost a okázalost je jim cizí. Přestože i v Pohřebišti pecek najdeme několik textů prozrazujících až dívčí křehkost a snad i naivitu (b. Jsou věci, kterým nerozumím), jádro sbírky tvoří spíše básně bezohledně přímočaré a surové. Většina z nich má podobu osobní zpovědi nebo (zaslechnutého) mikropříběhu (b. Vojenský polobotky) – obojí přitom získává na nekonvenčnosti především díky autorčině talentu ironicky glosovat (nejen akutální dění, tak jako například v Básni ve vaječné krizi) a s nadhledem nazírat na vlastní život i psaní.