Sbírka starotamilské realistické lyriky z prvních století křesťanského letopočtu nabízí pohled do života starých Indů, prostých venkovanů žijících v těsném sepětí s bohatou a štědrou přírodou. Stěžejním tématem je ovšem láska ve svých různých podobách. Básně jsou plné barvitého detailního líčení půvabů milenčina těla i plastického popisu přírodních krás. Zachycují však také historky z koloběhu obyčejného života - příhody z rybolovu, dobývání soli, jarní setby, hlídání polí, krádeže stád… Zajímavý je styl starotamilské lyriky - verše se rýmují na začátku, někdy uprostřed, ale nikdy - pro nás nezvykle - na konci; často jde spíš o rytmickou prózu, někdy vykonává funkci rýmu bohatý slovosled.