Císařské armády jsou poraženy a vyhnány z Nizozemí i z levého břehu Rýna. Svatá říše římská se rozpadá vlivem revolučních myšlenek, její panovníci v Německu kolaborují s Napoleonem a jejich hlavním zájmem je rozchvátit církevní majetky. Místo po ustupujícím náboženství zaplňuje nacionalismus a liberalismus. Ochota postavit se diktátorovi slábne, i císař František II. myslí jen defenzivně. Přes dílčí úspěchy arcivévody Karla jsou císařští po porážce roku 1800 vytlačeni z Německa i z Itálie. Církevní představitelé se také snaží zavděčit nové moci. Pouze nemnozí uvažují o záchraně Svaté říše a církve; arcivévoda Karel, papež Pius VII., mladý Metternich a další… Chápou, že nestačí vojensky porazit Napoleona. To, co je třeba obnovit, tkví v lidech. Nemůže uspět žádné spiknutí, jehož členem by nebyl i Duch svatý. Chce to zázrak, jinak se Evropa vydá nešťastnou cestou. A samozřejmě, chce to zabít i Napoleona. Blíží se osudový rok 1805.