"Ano, pane, to jsem," řekl vrátný. Vytáhl z kapsičky velké cibule, chvíli studoval jejich ciferník a pak je zasunul zpátky. Když se znovu podíval na Tvrze, vyzařovalo z jeho očí chladné pohrdání. "Dříve jste měl pocit okovů na nohou, záplavu povinností, schůzky, opravy automobilu, manželku, milenku, práci, přednášky, bylo toho jaksi příliš mnoho, co jste musel. A tak jste utekl, v pasáži musíte jen helfnout v sauně, s donáškou proviantu, zaskočit v kotelně. zamést v baru. Vy se, chudáku, vážně domníváte, že jste vyměnil tu bývalou klec za svobodu?""Co? Cože?" zakoktal Tvrz. "Tak. Vyměnil jste pouze dvě klece, pane. Větší a menší, širší za užší, a to je všechno. Nic víc jste nedosáhl, a co je nejhorší, ani jste se nesnažil."