Nejvyšším cílem demokratických společností se stalo osobní štěstí a soukromé slasti. Vynořuje se tak homo consumericus třetího typu, hyperkonzument, který se oprostil od někdejších tradic, společenských vazeb a zákazů. Jeho záliby a nákupní preference pramení z emocionálních podnětů, sledují kvalitu života a zdraví, řídí se firemními značkami i estetickým prožitkem, vyhledávají bezprostřední uspokojení.Honba za soukromými slastmi však člověku přináší jen dílčí štěstí. Dnešní jedinec je zároveň stále více stíhán pocity úzkosti, osamělosti a životního ztroskotání. Autor vidí hyperkonzumní společnost sice kriticky, avšak odmítá katastrofické vize stejně jako "návrat k autenticitě" a touhu po domněle idylické minulosti.