Pacientka doktora Ká je příběh intimního vztahu psychiatra a jeho pacientky Daniely, která trpí po smrti manžela depresemi. Je podán formou členitého „chorobopisu“. Doktor Ká do něho zakládá jako „laboratorní výsledky“ kapitolky z Danielina dívčího deníku, pokusy začínající prozatérky a především novelu o útěšné zahraniční cestě do bungalovu německého sochaře Waltra. Doktor Ká užívá originální způsob antidepresivní terapie. Vyměňuje si s Danielou osmerkové lístky s křehkými poselstvími. Jejich forma i obsah jsou stále intimnější. Pastelově jemný vztah končí Danieliným hluboce prožitým vyznáním věrnosti mrtvému Markovi. Doktor Ká je ukládá jako poslední „laboratorní vyšetření“ do chorobopisu, který nadepisuje CHOROBOPIS, KTERÝ BOLEL.