Spojí-li se kresba s textem, vznikne vztah. A jako každý vztah, i tento se proměňuje. Jednou má navrch text, jindy kresba. Každou proměnu doprovází kladení otázek. Otázky se množí, vyplývají ze situací, které ale samy zároveň tvoří, přetvářejí a rozvíjejí. Někdy se otázky mýlí, pak se škrtá a opravuje, rozlučuje a znovu spojuje. Syntax se po operacích hojí, přiznává a zachovává však jizvy. Stejně tak kresby. Autorská kniha Adély Součkové (1985) je výběrovým atlasem takových vztahů. Malou, chronologicky zpřeházenou encyklopedií drobných pozorností a postřehů. Autorka tu zpřítomňuje především motivaci k tomu ptát se. Prostřednictvím textu a kresby aranžuje meziprostor rozporných situací, který vnímatele iniciuje. Malé, sotva slyšitelné signály rezonují vedle osudově zasazených gest. Pohlazení vedle bolestivých ran. Kontrasty umístěné vedle sebe a přes sebe. Tak jak přicházejí a odcházejí.