V povídkách Ortel i V kárném táboře rezonuje téma soudu a rozsudku. Obě díla patří k několika málo textům, které měly zůstat na Kafkovo přání po jeho smrti zachovány. V tomto svazku vycházejí společně v novém překladu. Rozsáhlá odborná literatura interpretuje povídku Ortel z nejrůznějších zorných úhlů - výklady sahají od prostého konstatování zřejmých paralel mezi životem hlavního hrdiny Georga a Kafkovým (vztah ke snoubence, složitý vztah mezi synem a otcem, resp. mezi jejich světy) přes úvahy o obecné podstatě soudu či rozsudku až po existencialistické náhledy na člověka a společnost. Způsob, jímž Kafka zkoumá lidskou duši a motivace, o které se opírá naše konání, většina studií shodně uvádí do spojitosti s teoriemi Friedricha Nietzscheho a Sigmunda Freuda. Kafkovské téma soudu a rozsudku rezonuje i v povídce V kárném táboře, zde je však dovedeno do hrůzyplné krajnosti. Proceduru mučení svěřil Kafka programovatelnému stroji, zatímco katův úkol spočívá pouze v dohlížení na bezchybný chod mašiny, jejíž kódy nikdo, kromě kata, nezná. Alibismus a odmítání odpovědnosti a viny působí zvláště dnes, kdy roboti vykonávají mnohem složitější práci, jako sotva překonatelný znak nelidskosti. Povídka Ortel (Das Urteil) pochází z roku 1912, povídku V kárném táboře (In der Strafkolonie) napsal Kafka v říjnu 1914. Sám Kafka dospěl k závěru, že by se mohly spolu s povídkou Proměna publikovat pod názvem Tresty (Strafen).