Detaily knihy

• Děj: Kniha „On Violence and On Violence Against Women“ je esejisticko-teoretická studie, v níž feministická kritička Jacqueline Rose zkoumá různé podoby násilí v moderním světě se zvláštním důrazem na násilí páchané na ženách.[5][6] Nejde o beletrii s lineárním dějem, ale o soubor vzájemně propojených esejů, v nichž autorka spojuje psychoanalýzu, feministickou teorii, politickou filozofii, kulturní studia a dějiny, aby ukázala, jak hluboko je násilí zakotveno v psychice jednotlivců i ve strukturách společnosti.[5][6][3] V první části („On Violence“) Rose rozebírá násilí obecně – jako způsob, jímž společnosti reagují na zmatek, úzkost a nejistotu.[5][6] Sleduje, jak státy i jednotlivci používají násilí k potlačení toho, co vnímají jako hrozbu – ať už jde o politické oponenty, migranty nebo menšiny. Využívá příklady z moderních dějin, kolonialismu, války proti teroru, ale i z každodenního politického diskurzu; ukazuje, jak se násilí maskuje jazykem pořádku, bezpečnosti a normality.[6] Opírá se o psychoanalytické myšlení (Freud, Lacan) a tvrdí, že násilí často vzniká z neschopnosti unést vlastní zranitelnost a ambivalenci. Ve druhé části („On Violence Against Women“) se zaměřuje přímo na genderově podmíněné násilí: domácí a partnerské násilí, sexuální napadení, znásilnění, obtěžování, vraždy žen (femicidu) i strukturální formy útlaku.[5][6] Rose argumentuje, že násilí proti ženám není „výjimkou“ nebo excesem několika jednotlivců, ale logickým produktem patriarchálních a heteronormativních uspořádání společnosti, která ženy staví do podřízené, zranitelné a snadno obětní pozice.[5] Na základě případů z různých zemí a kulturních kontextů ukazuje, jak se násilí proti ženám omlouvá, bagatelizuje nebo skrývá za rodinné, náboženské či národní hodnoty. Autorka rozebírá i vztah mezi sexualitou, touhou a agresí a ptá se, proč tolik kultur potřebuje ženská těla jako místo, kde se „vybije“ společenská frustrace.[5] Čte konkrétní soudní případy, mediální kauzy a politické skandály a analyzuje jazyk, jímž jsou ženy obviňovány, zpochybňovány nebo utišovány – od klasického victim blamingu až po útoky na feministická hnutí a #MeToo.[5][6] Spojuje to s širší kritikou neoliberalismu, v němž je selhání sociálních a ekonomických struktur překládáno do individuálního „selhání“ žen chránit se, chovat se správně či nebýt „provokativní“. Rose dále ukazuje, jak se násilí prolíná s rasismem, kolonialismem a nacionalismem: násilí proti ženám migrantkám, ženám z menšin nebo ženám v konfliktních zónách není jen genderovou, ale i rasovou a třídní otázkou.[5] Zdůrazňuje, že ženské tělo bývá symbolicky „nositelem“ národa či kultury a útok na něj je zároveň útokem na komunitu – což vede jak k jeho idealizaci (čistota, čest), tak k jeho kontrolování a trestání.[5][6] V závěru knihy Rose argumentuje, že skutečné pochopení a omezení násilí – zejména vůči ženám – vyžaduje, aby si společnost přiznala vlastní rozpory, nevědomé touhy a agresivní impulzy místo toho, aby je promítala do stigmatizovaných skupin.[5] Navrhuje, že feminismus musí být zároveň politikou rovnosti i politikou práce s nevědomím: bez takového pohledu se bude násilí vracet v nových formách. Kniha nekončí jednoduchým „řešením“, ale spíše výzvou ke změně způsobu, jakým přemýšlíme o moci, pohlaví, těle a zranitelnosti. Celkově jde o komplexní, místy konfrontační text, který čtenáře vede k tomu, aby viděli násilí proti ženám ne jako soubor izolovaných zločinů, ale jako symptom hlubokých psychických a politických struktur, na nichž spočívají moderní společnosti.[5][6] (Protože jde o esejistickou nefikční knihu, neobsahuje „zápletku“ ani konkrétní dějové zvraty v tradičním smyslu; „spoilerem“ jsou spíše teoretické závěry, k nimž autorka dospívá.)
• Klíčová slova: násilí na ženách, feministická teorie, psychoanalýza a politika
• Cílová skupina: Kniha je určena především dospělým čtenářům se zájmem o feminismus, genderová studia, psychoanalýzu, politickou teorii a kulturní kritiku, včetně studentů, akademiků, odborníků v oblasti sociálních a humanitních věd a aktivistů proti genderově podmíněnému násilí.[5][6]