Můstek zachvátily plameny a tys utekl jen tak tak. Zabouchneš za sebou dveře a zhluboka se nadechneš. Konečně trocha vzduchu bez štiplavého pachu kouře! Najednou před sebou slyšíš ohavné bublavé zvuky – šplíchání tělních tekutin, křupání chrupavek a praskání kostí. Srdce ti samým bušením div nevyskočí z těla. Opatrně vykročíš a natahuješ krk, abys viděl za roh. A vidíš doslova jatka. Chodby potřísněné krví a obludná monstra požírající všechno, na co přijdou: lidské mrtvoly i vlastní mršiny. Možná by v té hořící místnosti bylo přece jenom líp…