Kniha mapuje aktivity Nedivadla (1963–1990), které patřilo k nejpodstatnějším a nejosobitějším scénám Československa po druhé světové válce. Založil je „otec české ne/divadelní alternativy“ Ivan Vyskočil (1929) poté, co v Redutě provozoval s Jiřím Suchým legendární text-appealy, a poté, co spoluzaložil a vedl Divadlo Na zábradlí. Nedivadlo se profilovalo jako scéna, kde se důsledně rozvíjelo narativní divadlo a kde kýženým modelem bylo divadlo ve stavu zrodu, divadlo vznikající z autentického setkání, divadlo jako společná dílna a laboratoř a zejména divadlo jako otevřená dramatická hra (zjednodušeně: improvizace). Ivan Vyskočil se tak stal unikátním českým představitelem světové divadelní alternativy (druhá divadelní reforma), s tou výsadou, že v jeho chudém divadle převažovala veselá chudoba, přesněji ludičnost a absurdita, nad ctnou askezí. Pravidelnými spolupracovníky Nedivadla byli Pavel Bošek, Leoš Suchařípa, Josef Podaný, Josef Škvorecký ad., později Přemysl Rut, Vlasta Špicnerová, Barbora Hocková či Otakar Roubínek. Kniha je hlavním a přímým zdrojem poznání Nedivadla. Obsahuje především sedm her Ivana Vyskočila: Poslední den, Meziřeči, Křtiny v Hbřbvích aneb Blbá hra, Proč Karolína volala dru Baxovi? (Evokace), HAPRDÁNS neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce, Cesta do Úbic (divadelní + rozhlasová verze). A dále studie, recenze, rozhovory, polemiky, vzpomínky, bibliografii, summary. První vydání (1996) připravil Přemysl Rut, druhé doplnil Michal Čunderle. Oproti prvnímu vydání je rozšířeno o dvě hry, dvě studie a desítky fotografií. Graficky upravili Otakar Karlas a Jan Zich. 480 stran tištěného textu, 88 stran fotografií.