Nejnovější básnická sbírka Teodora Kravála organicky navazuje na autorovu dosavadní tvorbu, tentokrát však se zřetelným posunem k větší závažnosti. Postavy z geografického a sociálně-ekonomického okraje, jimž se Kravál dlouhodobě věnuje a nepokrytě fandí, tu stále bloudí ve svých absurdních souřadnicích, ale otřesy dnešního světa na ně doléhají s novou, tíživější intenzitou. Výsledkem je o něco temnější básnický mikrosvět, z nějž se ovšem nevytrácí humor a nadhled a v němž to nepřestává pulzovat životem.