Metoda (test) proporcionality v současnosti představuje základní metodologický přístup k přezkumu ústavnosti omezení základních práv, který aplikují soudy po celém světě. Tato doktrína současně významnou měrou formuje způsob, jakým o základních právech přemýšlíme, jak o nich mluvíme a jak jimi také v konkrétních případech argumentujeme.Monografie mapuje vývoj této základní ústavněprávní doktríny a jejích jednotlivých variací a komponent v praxi Ústavního soudu ČR. Současně poskytuje návod, jak tento nástroj aplikace základních práv uchopit a jak s ním správně pracovat.Je proto určena jak pro akademiky, tak pro právníky z aplikační praxe i studenty se zájmem o veřejné právo.Z recenzního posudku:"Právo je praktická disciplína. Autor v knize velmi dobře ukazuje, jak praktická činnost právo proměňuje, ale zároveň i fakt, že teoretické zkoumání v právu není omezeno jen na analýzu právní praxe. Test proporcionality je metodou ústavněprávní argumentace, kterou můžeme sledovat v komparativní perspektivě, v dílech významných autorů z různých částí světa, a tento teoretický základ pak můžeme porovnat s tím, jak je metoda proporcionality aplikována u českých soudů. Autor v knize prokazuje vynikající teoretické znalosti (týkající se nejen principu proporcionality) a přistupuje k hodnocení rozhodovací činnosti s odstupem; není k rozhodovací praxi českého Ústavního soudu ani přehnaně kritický, ani vychvalující. Monografii lze také číst jako fundovaný komentář k významným rozhodnutím Ústavního soudu, které se dotýkají poměřování základních práv a veřejných zájmů. Jsou v ní představena všechna klíčová rozhodnutí, která formovala současný pohled na proporcionalitu, ale také je poukázáno na řadu argumentačních nedokonalostí, které buď Ústavní soud sám v průběhu času napravil, anebo autor přináší důvody, proč je potřeba v budoucích rozhodnutích argumentovat přesvědčivěji.