Vrcholné dílo českého vesnického realismu, dnes nezpochybnitelná součást nejužšího kánonu naší dramatiky, vstoupilo do Národního divadla takříkajíc zadním vchodem, když mu tehdejší dramaturgie Ladislava Stroupežnického přiřkla roku 1894 premiéru v rámci odpoledních lidových představení. Situace mladých dívek na vdávání je dnes jiná než v roce 1894, přesto v jejím osudu nacházíme řadu zcela současných okamžiků. Kolikrát jsme někoho k něčemu nutili přesvědčeni o tom, že pro něj chceme "to nejlepší"? Kolikrát jsme se podvolili nesmyslnému nařízení jen proto, "aby se neřeklo"? Možná je příběh o Maryše mnohem víc bojem o osobní svobodu a zrcadlem despotických představ o tom, co by mělo naše okolí správně dělat. V programu je zařazen také důsledný popis prozaické verze dramatu Maryša, jež mělo původně být povídkou.